Zahrada pod peřinou

Děti se konečně dočkaly a zima vypadá jako zima. Nadšení je na všech frontách a trvá už  přes týden. Každý pohled ven z okna mě naplňuje nadšením a vděčností.

Minulý týden jsem točila krátké video pro děti na online bohoslužbu na téma Jak vypadá Bůh? Nevím to. Ale když se koukám kolem sebe, jedno je stoprocentně jisté. Musí být nepředstavitelně nádherný, když stvořil takovou krásu. Vidím ho všude kolem... Pomáhá mi to udržet si zdravý rozum a vděčnost i v téhle šílené době, kdy je víc než jindy snadné upadnout do letargie a pocitu bezmoci, nebo propadat vzteku a skepsi. Svět kolem mě je tak krásný a Bůh je stále stejný, pořád tvoří jedinečné sněhové vločky, nádherné červánky a mraky, který je každý jiný... Pořád tu je, jen si člověk musí dát tu práci udělat si čas a prostor na to být v tichu a jen se dívat, poslouchat.

(To video najdete TADY)

Naše louka v 1. roce

Květnatá louka pro včely a motýly byla od začátku jasná a jednoznačná volba pro zadní část zahrady. Ovocný sad, různé keře pro nás i pro ptáky a kolem luční květiny, sekané cestičky.

Louka byla to, co mě upoutalo na pozemku hned ten den, kdy jsem na něj poprvé vstoupila a okamžitě věděla, že to je to místo, kde chci žít. Byl květen, louka bzučela, ptáci zpívali. Procházela jsem se po té louce, za zády les, výhled do údolí a na brdské lesy... Ty domy, které máme dnes přes ulici, tehdy ještě nestály. Místo nich byla další louka. Při bližším průzkumu bylo jasné, že to je spíš rumiště než louka, žádná úrodná půda se tady nekoná. Ale na první pohled to bylo idylické.

Letos koncem jara to všechno vzalo za své, bagry rozvozily naše hromady. Víc o nich najdete TADY, tam je taky hezky vidět, jak prostor budoucí louky vypadal po první sezoně, kdy jsme ho občas posekali. Terén byl srovnaný a připravený na osetí. Tyhle fotky jsem si udělala na památku a jako povzbuzení, že louka časem zase rozkvete.

Krásný Nový rok!!

Zahrada spí, já dospávám. Po sněhu stále ani památky, ale námraza čaruje. Dnes jsme se probudili do pohádky... 

Poprvé v životě hledím vstříc novému roku s obavami a velkou nejistotou, co bude. A víc než dřív jsem vděčná za svoji rodící se zahradu. Dodává mi naději a vrací mě nohama na zem (a rukama do země). 

Kéž můžeme v tom novém roce zažívat pokoj a radost v zahradách i mimo ně.