Zobrazují se příspěvky se štítkemPlánuju. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPlánuju. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 22. listopadu 2020

Jarní cibulky

Pořád jsem se ještě nedostala ke zpracování fotek z léta a podzimu - dokončení terénních prací, založení záhonů, výsev louky, první sezóna v zeleninové zahrádce... Tak než to bude, aspoň troška z toho, čím žiju v posledních týdnech.

Jedním z úkolů tohohle podzimu byly jarní cibulky. Zasázeli jsme jich přes deset kilo. Narcisy, tulipány, modřence, hyacinty, sněženky... Příští jaro bude na naší zahradě první rozkvetlé.



čtvrtek 16. července 2020

Loučení s hromadami

V červnu konečně dorazily vytoužené bagry a začaly zemní práce. O rok později, než jsem původně chtěla, ale tak to prostě někdy je. Ke konci stavby domu už jsem neměla na organizování zemařiny energii. Pak přišlo stěhování, zařizování domu (stěhovali jsme se do holodomu, kde nebyla ještě ani kuchyňská linka), Vánoce, hory, korona... Prostě pořád spousta jiných urgentních věcí, které mi braly čas a energii. A jak už jsem někde psala, dělat si všechno sám má sice spoustu výhod, ale i své nevýhody. Z nichž největší je, že to prostě za vás nikdo neudělá 😁

Takže když jednou ráno dovezli na pozemek bagřík a nakladač, přišlo mi to jako sen. Neuvěřitelné, že se to opravdu děje. A my se po roce zbavíme našich hromad. Za tu dobu jsme si na ně zvykli. Děti si na nich rok hrály, měly tam pevnosti a pozorovatelny, pozorovali jsme z nich náš první novoroční ohňostroj v novém domě, dělali jsme na nich táboráky... Z jara zarostly a vykvetly, vypadalo to skoro až idylicky.

Děti s likvidací hromad zásadně nesouhlasily, ale my dospělí jsme měli jasno. Z domu nebyl výhled jinam, než právě na čtyřmetrové hromady. Zabíraly místo tam, kde má být dvorek a zeleninová zahrada. Prostě musí pryč.

Tak pá, hromady! Bylo to krásné a bylo toho dost 🙂



sobota 4. července 2020

Sezóna Nula

Sezóna Nula na naší zahradě byla rok 2019. Nechala jsem se unést naivní představou, že když od zimy bude na pozemku zavedená voda, můžu na jaře vysadit stromy a založit první záhonky. Utratila jsem spoustu peněz za sáčky se semínky, která jsem pak vysévala do krabiček doma na parapetu a na balkoně. A představovala jsem si, jak za pár týdnů půjdou sazenice do záhonků. Většina nakonec šla, bohužel... do kompostu.

Z kraje jara jsem se oddávala snění nad sáčky semínek, řadila si je k sobě podle toho, kdy a kam budu který vysévat, četla jsem všechno možné o kombinování plodin, aby se navzájem podporovaly a odpuzovaly si škůdce, snažila jsem se proniknout do tajů ovocnářských podnoží... Všechno jsem si zapisovala do notýsku, abych to měla hezky pohromadě (a dobře za to, teď už si samozřejmě nepamatuju skoro nic a musela bych to všechno hledat znovu). Snění, to mi jde skvěle :-) Nedokázala jsem si vůbec představit, jak dlouhá cesta mě bude ještě čekat, než budu mít opravdové záhony... 


čtvrtek 2. července 2020

Plánování zahrady

Tohle je naše budoucí zahrada. Nádherný pozemek pod lesem v Podbrdí. Trochu svažitý, hodně kamenitý. Roste tu podběl a spousta ostružin. Začíná v místech, kde stál můj muž s foťákem a vede až k tomu křoví vzadu. Je to taková úzká nudle, po obou stranách máme sousedy. Jejich pozemky jsou neudržované a zarůstají špendlíky, šípky a ostružiním. Ale to ostružiní vepředu je celé naše :-) 

Dnes už je pozemek dávno oplocený a stojí na něm dům. Takhle vypadal v době, kdy jsme pracovali na projektu našeho budoucího domu. Byla to dlouhá a strastiplná cesta (trošku jsem o ní psala TADY), ale nakonec jsme se přes mnohé peripetie dopracovali k projektu a dnes už v domě bydlíme víc než půl roku.


středa 1. července 2020

Mít zahradu...

... mít svůj malý kousek ráje na Zemi...

Lidé sní o spoustě různých věcí, mají nejrůznější plány a představy o budoucnosti. V mojí bublině jsou většinou spojené krom spokojené rodiny hlavně se zajímavou, inspirativní a dobře placenou prací, s kariérním růstem. Já nikdy moc netoužila po kariéře, potřeba "někam to dotáhnout" mi jaksi úplně chybí. Zato si tajně po večerech sním o řádcích cibule, otrhávání keříků ostružin a skleníku s rajčaty a paprikami. Pít kafe na terase, poslouchat ptáky, koukat nahoru do toho modra... a kochat se, jak mi to pěkně roste. Trhat si kytky do vázy a sušit bylinky na čaj. Koncem léta zavařovat, moštovat a nakládat a pak se chodit koukat na ty poličky plné skleniček. Mrazák plný vlastní bio zeleniny na zimní vaření.

To bych ovšem nesměla bydlet v Praze v paneláku, že ano...