Naše louka v 1. roce

Květnatá louka pro včely a motýly byla od začátku jasná a jednoznačná volba pro zadní část zahrady. Ovocný sad, různé keře pro nás i pro ptáky a kolem luční květiny, sekané cestičky.

Louka byla to, co mě upoutalo na pozemku hned ten den, kdy jsem na něj poprvé vstoupila a okamžitě věděla, že to je to místo, kde chci žít. Byl květen, louka bzučela, ptáci zpívali. Procházela jsem se po té louce, za zády les, výhled do údolí a na brdské lesy... Ty domy, které máme dnes přes ulici, tehdy ještě nestály. Místo nich byla další louka. Při bližším průzkumu bylo jasné, že to je spíš rumiště než louka, žádná úrodná půda se tady nekoná. Ale na první pohled to bylo idylické.

Letos koncem jara to všechno vzalo za své, bagry rozvozily naše hromady. Víc o nich najdete TADY, tam je taky hezky vidět, jak prostor budoucí louky vypadal po první sezoně, kdy jsme ho občas posekali. Terén byl srovnaný a připravený na osetí. Tyhle fotky jsem si udělala na památku a jako povzbuzení, že louka časem zase rozkvete.

Vlčí máky, hadince a rmen kvetly úplně všude

Červen

Na konci června byl pozemek připravený k osetí. Všechny vzrostlé stromy jsme nechali na místě, materiál z hromad chlapi přeseli a rozváželi naspod kamení a navrch jemnou frakci. Do té jsem 29. června vysela luční osiva. Na hlavní plochu Chalupářskou louku, podél levého plotu Bylinkovou voničku a k pravému plotu letničky a trvalky pro včely.

Červen fakt není vhodná doba k vysévání trávníku nebo louky. Ale dřív to prostě nešlo. Jarní první covidová zastavila celý svět, i nás. Než jsem se rozhýbala a poptala zemařinu, než měli chlapi termín, než bylo hotovo... byl konec června. A tak jsem doufala, že aspoň něco vyklíčí a vzejde. Co z toho bude, to uvidíme až v příštích letech.

Červenec 

Léto bylo letos vlhčí než v posledních letech (díky Bohu), já jsem občas zadní část zalila (aspoň kam dostříkla hadice). Podél pravého plotu jsem vysázela slunečnice, brutnáky, krásenky a různé směsi kytek, které mi vyklíčily a přežily. Ty jsem zalévala poměrně často, hezky se chytly a poměrně brzy jsem si mohla užívat i první květy. Zato na louce se nedělo nic moc, jen sem tam první rostlinky.

Srpen

Vysezené kytky podél plotu začaly hezky vykvétat, slunečnice se vzpamatovaly a začaly růst, divoká rajčata se začala krásně rozrůstat, ačokča letos zklamala. Objevily se první květy i podél plotů vzadu, kde jsem vysévala bylinkovou voničku a letničky a trvalky pro včely. Konečně jsem začala vnímat i cosi jako naději, že jednou uvidím i květy a ne jen plevel. Na louce totiž začala rašit hlavně lebeda. Byl ale srpen, tak jsem lebedu nechala růst, aby aspoň trochu přistínila holou půdu. Vzadu na kompostě vyklíčila dýně a krásně si pak rostla všemi směry. Jen tak mezi volně naházeným kuchyňským odpadem. Proč na ni plýtvat záhon :D

Koncem srpna začaly krásně vykvétat sluncovky, slézy divoké i maurské, svazenka, slunečnice začaly nasazovat květy... sem tam vykoukl vlčí mák. Budoucí louka začala vypadat jako jedno velké pleveliště. Během jednoho dopolkedne jsme s dětmi prolítli zahradou a všechnu lebedu vytrhali. Zahrada, která už začala být docela zarostlá, vypadal rázem jak oškubané kuře.

Takhle jsme ji vídali pak už většinu podzimu. Sem tam zelená, sem tam květ, hodně jílu... Snažila jsem se vidět hlavně to zelené :-)

A tady pro srovnání louka v místech kolem domu, kde k žádným úpravám nedošlo.

Září

Na zahradě i na louce jsme zažívala spoustu radosti. Co začátkem září vypadalo jako pěkná džungle, to během pár dní rozkvetlo a připomínalo skutečnou zahradu. Kolem plotu to bzučelo jak o život, denně jsem sbírala květy slézu a obdivovala další a další sluncovky a svazenky a spoustu dalších kytek. Celé září krásně kvetly krásenky. Slunečnice vykvetly a byly opravdu úžasné. Bohužel ty nejhezčí fotky rozkvetlých slunečnic se ztratily někde v časoprostoru.

Shrnutí

Louku jsem vysévala snad v nejpitomější možný čas. Ale neměla jsem co ztratit. Riskovala jsem jen to, že část semen vyklíčí a zaschne. Bylo jasné, že z okolních neudržovaných pozemků nalítá spousta semen všeho možného, tak ať tam jsou i nějaká, která bych si tam přála mít já. Díky Bohu léto nebylo tak suché a horké jako v předchozích letech a tak se holá zem časem aspoň trochu zazelenala. Půda je u nás neúživná, což ale lučním rostlinám nevadí. Spíš naopak. Všechno se sice rozrůstá pomaleji, ale když už se to jednou chytí, roste to pak krásně. Jíl dobře drží vláhu.

Předem jsem si pročetla několik různých článků o zakládání luk (bylo těžké najít nějaký, který nepočítá se zoráním, vláčením, válcováním a dalšími zemědělskými technikami) a tak jsem počítala s tím, že v prvním roce to bude vypadat hrozně. A nijak jsem nad tou bídou nevzdychala. Jsem strašně zvědavá, jak se bude louka rozvíjet v dalších letech a zda se dočkám někdy kopretin a vlčích máků.

Pro rok 2021 jsem připravená dosévat holá místa směsí na obohacení travního porostu o luční květiny a podél plotů přidat voňavé a léčivé byliny. A tím skončím. Chci nechat zahradu, aby si sama zarostla tím, čím chce, a budu jen občas sekat a tím eliminovat plevel. 

A tady ještě pár fotek od Planta naturalis pro povzbuzení, jak by ta moje loučka mohla jednou vypadat :-)