Jako obvykle s křížkem po funuse, ale to nevadí :-) Včera byl sv. Martin, pro mě oficiální start předvánočního období. Definitivní potvrzení, že teplé dny jsou pryč, slunce bude málo, vlhka a mlhy hodně a čím dál větší tma. Většinou na mě už během října sedá nepříjemná "deka". Nemám tyhle podzimní a zimní inverze ráda, chybí mi sluce a bývám velmi unavená, bez nálady a bez vnitřního motoru. Navíc bývá podzimní období velmi náročné doma i ve sboru - chystání všeho na Vánoce, přípravy, nácvik a organizace dětské vánoční slavnosti, milion a půl věcí, které je třeba udělat a zařídit a být prostě musí.
Zahrada, to je malý kousek ráje na Zemi. A já začínám tvořit ten svůj. U nás, v Holinkově. Protože holinky jsou základ.
Zobrazují se příspěvky se štítkemMy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMy. Zobrazit všechny příspěvky
čtvrtek 12. listopadu 2020
středa 1. července 2020
Mít zahradu...
... mít svůj malý kousek ráje na Zemi...
Lidé sní o spoustě různých věcí, mají nejrůznější plány a představy o budoucnosti. V mojí bublině jsou většinou spojené krom spokojené rodiny hlavně se zajímavou, inspirativní a dobře placenou prací, s kariérním růstem. Já nikdy moc netoužila po kariéře, potřeba "někam to dotáhnout" mi jaksi úplně chybí. Zato si tajně po večerech sním o řádcích cibule, otrhávání keříků ostružin a skleníku s rajčaty a paprikami. Pít kafe na terase, poslouchat ptáky, koukat nahoru do toho modra... a kochat se, jak mi to pěkně roste. Trhat si kytky do vázy a sušit bylinky na čaj. Koncem léta zavařovat, moštovat a nakládat a pak se chodit koukat na ty poličky plné skleniček. Mrazák plný vlastní bio zeleniny na zimní vaření.
To bych ovšem nesměla bydlet v Praze v paneláku, že ano...
Lidé sní o spoustě různých věcí, mají nejrůznější plány a představy o budoucnosti. V mojí bublině jsou většinou spojené krom spokojené rodiny hlavně se zajímavou, inspirativní a dobře placenou prací, s kariérním růstem. Já nikdy moc netoužila po kariéře, potřeba "někam to dotáhnout" mi jaksi úplně chybí. Zato si tajně po večerech sním o řádcích cibule, otrhávání keříků ostružin a skleníku s rajčaty a paprikami. Pít kafe na terase, poslouchat ptáky, koukat nahoru do toho modra... a kochat se, jak mi to pěkně roste. Trhat si kytky do vázy a sušit bylinky na čaj. Koncem léta zavařovat, moštovat a nakládat a pak se chodit koukat na ty poličky plné skleniček. Mrazák plný vlastní bio zeleniny na zimní vaření.
To bych ovšem nesměla bydlet v Praze v paneláku, že ano...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

