Zobrazují se příspěvky se štítkemSázím. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSázím. Zobrazit všechny příspěvky

středa 2. prosince 2020

Jak jsme zakládali vyvýšené záhony

Ve svém retrospektivním seriálu jsem se posunula pomalu do července. P

Původní plán byl jasný, během jara udělat terénní práce na pozemku a pak hned založit záhony a první sezóna na zahradě může začít. Začala, ale v červenci :-/ Terénní práce byly hotové před koncem června. Moje provizorně vyseté špenáty, saláty a ředkvičky v banánovkách rostly jak o život, cukety, dýně a patizony narostly taky krásně, ale všechno už mělo být dávno v záhonech a záhony nikde. Ale celá tahle sezona byla už od začátku provizorní. Začínala jsem ji s tím, že co bude, to bude, zbytek půjde do kompostu nebo prostě nebude.

Ohledně záhonů jsem měla od začátku jasno, že budou vyvýšené. Na zahradě není vůbec žádná ornice, fakt ani centimetr. Všechna vzala za své už kdysi v minulosti, kdy se tady v okolí dělaly jakési pokusné sondy kvůli těžbě. Těžit se tu nezačalo nikdy nic, ale my museli kvůli stavebnímu povolení získat krom dalších 150 razítek získat i souhlas báňského úřadu. No a pěstovat se bez předchozí přípravy na zahradě nedá nic. Kdysi mi táta nabízel několik kilo cibulek tulipánů, ať si je někam zapíchám. Jenže to bych si na to musela nejdřív vzít krumpáč... Náš pozemek, to je jen jíl a šutry. Hodně šutrů.


neděle 22. listopadu 2020

Jarní cibulky

Pořád jsem se ještě nedostala ke zpracování fotek z léta a podzimu - dokončení terénních prací, založení záhonů, výsev louky, první sezóna v zeleninové zahrádce... Tak než to bude, aspoň troška z toho, čím žiju v posledních týdnech.

Jedním z úkolů tohohle podzimu byly jarní cibulky. Zasázeli jsme jich přes deset kilo. Narcisy, tulipány, modřence, hyacinty, sněženky... Příští jaro bude na naší zahradě první rozkvetlé.



pátek 20. listopadu 2020

U rodičů na zahradě

Prodloužený víkend u rodičů na chalupě, spousta práce za námi, zima může přijít. Nařezali jsme a složili dříví snad na tři sezony (to ale trvalo mnohem dýl), musel kvůli tomu padnout starý a nevzhledný živý plot že smrku. Ze zahrady je teď krásný výhled do kraje a působí mnohem prostorněji. Zbytek živého plotu, který musí zůstat, jsme aspoň sestřihli.

Zasadili jsme jabloň a třešeň, maliny a ostružiny, přesadili na lepší místo rybízy, zazimovali záhony a keře... Rodiče budou mít po deseti letech na chalupě první ovocné stromy :-) Na rybízy jsem moc zvědavá. Na původním místě se jim nedařilo a úroda byla i po několika letech mizerná. Tak dostanou druhou šanci jinde a pak to možná s nimi vzdáme. Zato borůvka, kterou si mamka pořídila před pár lety, letos poprvé hezky zaplodila.

Pokáceli jsme několik škaredých smrků, které původní majitel zasadil na nevhodné místo, kde neměli dostatek prostoru. Bylo třeba je stále ořezávat a seřezávat shora, aby nepřekáželi elektrickému vedení. Vždycky mě může trefit, když vidím, kam to vede, když někdo při výsadbě stromů a keřů nepočítá s jejich velikostí v dospělosti. Vánoční stromeček je krásná věc, ale dvacetimetrový smrk v malé zahrádce... Místo jednoho přišla jabloňka, místo druhého dostane babička na jaře milované šeříky.

A teď už zase pracuju na svém 💪 A po večerech makám na osazovacím plánu keřů a stromů. Nejvyšší čas, první várka dnes dorazila a šla rovnou do země. 

Fotky nic moc, jen rychlé výcvaky z mobilu.


Nově vysazená jabloň do předzahrádky. Za ní aronie, která tu byla už dřív.

čtvrtek 9. července 2020

První sezona na zahradě a stále v provizoriu

Duben 2020

... a já pokračuju v provizoriu. Čím déle jsou hromady šutrů a jílu tam, kde je navršil v létě bagr, tím méně jsou děti ochotné se jich vzdát. Mají tam svůj bunkr, jindy loď, vojenskou pevnost, pozorovací věž... Jejich představa o úžasné zahradě je evidentně úplně jiná, než ta moje. Přemýšlím, co s tím :-) Pracuju (pořád ještě!) na plánu zahrady a začínám chápat, proč si za to zahradní architekti účtují tolik :-) Už to všechno ale začíná získávat obrysy a termín, kdy dojede bagr, se blíží.

V mezičase řešíme, jak dokončit oplocení pozemku, kudy k nám chodí divočáci a srny. Vymyslet řešení, které odolá divokému praseti, není ani jednoduché, ani levné. Objednáváme žaluzie, vymýšlím závěsy do obýváku a regály do technické místnosti, vybaluju další bedny (po stěhování jich zůstalo přes 40)... A vysévám.

pondělí 6. července 2020

Červen 2019 - Provizorní zahradničení

Naše stavba šla do finále, ne tak práce na pozemku. Pochopila jsem, že při situaci na trhu, kdy firmám zoufale chybí pracovní síla, se dokončení své zakázky dočká dřív ten, kdo víc křičí a vyhrožuje žalobami. A tenhle druh vyjednávání já neumím a nejsem si jistá, jestli umět chci. A tak jsme čekali...

A protože situace v našem panelákovém bytě a na balkoně začala být neúnosná, uprostřed největších červnových pařáků muž rozhodl, že aspoň část sazenic musí pryč. Já jsem pořád čekala, že záhony budou každým dnem, ale začalo být jasné, že pokud nevymyslím nějaké provizorní řešení, skončí všechno v kompostu... A tak jsme z Lidlu donesli několik papírových přepravek, nakoupili plastové pytle a provizorně zasadili aspoň papriky a rajčata. Vytvořila jsem ještě nouzový záhonek pro pár kuchyňských bylin, slunečnice a ačokču, které na balkoně zabíraly nejvíc místa.


V bedničkách je několik odrůd paprik, z nimi slunečnice, ačokča, pár měsíčků, které vyklíčily v kompostu a vzadu v pytlích asi 6 odrůd rajčat.


Meduňka, rozmarýna a šalvěj