První sezona na zahradě a stále v provizoriu

Duben 2020

... a já pokračuju v provizoriu. Čím déle jsou hromady šutrů a jílu tam, kde je navršil v létě bagr, tím méně jsou děti ochotné se jich vzdát. Mají tam svůj bunkr, jindy loď, vojenskou pevnost, pozorovací věž... Jejich představa o úžasné zahradě je evidentně úplně jiná, než ta moje. Přemýšlím, co s tím :-) Pracuju (pořád ještě!) na plánu zahrady a začínám chápat, proč si za to zahradní architekti účtují tolik :-) Už to všechno ale začíná získávat obrysy a termín, kdy dojede bagr, se blíží.

V mezičase řešíme, jak dokončit oplocení pozemku, kudy k nám chodí divočáci a srny. Vymyslet řešení, které odolá divokému praseti, není ani jednoduché, ani levné. Objednáváme žaluzie, vymýšlím závěsy do obýváku a regály do technické místnosti, vybaluju další bedny (po stěhování jich zůstalo přes 40)... A vysévám.

Záhony snad budu moci začít budovat tak za měsíc. Rozhodla jsem se zasít do beden aspoň ředkvičky a saláty a hrášek pro děti (na fotce není všechno). Úroda to bude malinká, ale lepší něco než nic. V koronové době se potřebuju zaměstnávat smysluplnými věcmi (ne, že bych měla práce málo, ale mně prostě dělá dobře zabořit ruce do hlíny) a pozorovat, jak mi to roste. Rajčatům se minulý rok dařilo hezky a tak jsem vysela spoustu i letos. Když nebudou záhony, půjdou do pytlů. Nespěchala jsem a tak mám sazeničky teď asi 15 cm vysoké. Krásné, statné, mají se čile k světu. Papriky mám bídné, ale to nevadí. Nemůže se dařit všechno :-) Brambory a spoustu další zeleniny, kterou jsem chtěla letos stihnout, musím oželet. Postupně ale vysévám různé kytky, které bych ráda později zasadila do záhonků kolem domu, až budou.

Stromky a keře budeme sázet až na podzim, jarní výsadbu jsme opět nestihli. Nevadí, mám víc času na plánování. Teď bude první úkol založit zeleninovou zahrádku a předzahrádku kolem plotu. Tam zatím roste jen náletový plevel. Přemýšlím, jestli tam bude živý plot z nějakých kvetoucích keřů, nebo nechám porůst plot přísavníkem a vysadím květiny... Nejraději bych měla květiny všude, jsem marná :-D

Největší radost - vyklíčil mi patison. Obě zasetá semínka. Loni nevzešel ani jeden :-) A vůbec mi nevadí, že ho u nás doma nikdo nejí :-D

Děti se mi občas trochu smějou, modlím se totiž i za svá semínka. Zasévám, ale je to Bůh, kdo dává vzrůst. Nejen na zahradě, ale i v životě...