Srpen 2019 - vrchol nulté sezony a první sklizeň

Nultá sezona na naší budoucí zahradě vyvrcholila sklizní paprik, rajčat a ostružin. Paprik bylo na několik večeří, rajčat opravdu hodně (i když pořád výrazně míň, než by odpovídalo počtu rostlin). Na kompostě jsem sklidila několik krásných dýní a docela dost cuket. Ostružin bylo tolik, že jsem z nich zavařovala i marmelády (půl na půl s jablky). Na to, že jsme na pozemek jezdili celé jaro a léto jen kvůli kontrolovat stavbu, to bylo super. 

Moje první opravdu vlastní papriky :-)

Rajčata vypadala dost nevzhledně, ale plodila krásně

Papriková džungle krátce před tím, než přišel na návštěvu divočák

Dýňoviště na hromadě kompostu. Zalila jsem je všeho všudy 2x, rostly úplně samy i v tom vedru a duchu, co loni bylo

Moje původní představa byla, že tou dobou už budou dávno vysazené ovocné stromky a keře. Dodnes tam nejsou. Ale tak to prostě někdy chodí, že se plány přeplánují. Chtěla jsem nechat udělat terénní úpravy na pozemku hned po dokončení stavby. Byla jsem ale tak utahaná, že jsme potřebovala chvíli oddechnout. 

Ještě před předáním stavby jsem začala postupně balit na stěhování a začátkem října jsme se stěhovali. Dům byl prázdný, jediný připravený nábytek byly postele a skříně v dětském pokoji. Část nábytku jsme kupovali nově, část přivezli stěhováci. Gauč, postel, jídelní stůl a židle a pár dalších věcí jsme nechávali v původním bytě pro nafocení a prohlídky. Byt se vždycky prodává líp, když není prázdný, ale zařízený a pěkně upravený. Až jsem se divila, jak hezký umí být, když ho designérka připravila na prodej :-)

V novém bytě jsme začali drsňácky. Bez kuchyňské linky, bez skříní, gauče, stolu a židlí, bez postele... Smáli jsme se, že jsme ze dne na den omládli o 15 let a jsme zase jak novomanželé. A stálo nás to jen několik milionů :D První Vánoce jsme ale oslavili u stolu a po Novém roce jsme z bytu dovezli zbytek nábytku. A ta kuchyňská linka taky nakonec stojí :-)

V zimě jsem (pro změnu) začala vytahovat z knihovny knížky a promýšlet, co se zahradou. co kde vysadím, kde budou záhony (až konečně zmizí ty hromady šutrů)... pila jsem u toho čaj ze šípků, které jsem na podzim sbírali s dětmi, a nabírala síly na organizování další etapy bydlení. To máte tak. Když si zařizujete všechno sami, má to spoustu výhod. Třeba tu, že si to děláte po svém a máte v tom naprostou svobodu. Má to ale jednu velkou nevýhodu. Nikdo jiný to za vás neudělá. A když nemáte sílu, tak to prostě není. A tak hromady nebyly pryč ani v létě, ani na podzim a dokonce ani na jaře... Ale už jsou a já teď konečně zakládám ty svoje vytoužené záhony. Jen o rok a čtvrt později, než jsem si plánovala. Ale už mi to nevadí. Mám na zahradu celý zbytek života. Nemusí být všechno hned :-)

Takhle vypadala zahrada na konci nulté sezony. Pohled spíš tristní, ale pro mě plný naděje a výhledů do budoucna.