Zobrazují se příspěvky se štítkemZačátky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZačátky. Zobrazit všechny příspěvky

středa 2. prosince 2020

Jak jsme zakládali vyvýšené záhony

Ve svém retrospektivním seriálu jsem se posunula pomalu do července. P

Původní plán byl jasný, během jara udělat terénní práce na pozemku a pak hned založit záhony a první sezóna na zahradě může začít. Začala, ale v červenci :-/ Terénní práce byly hotové před koncem června. Moje provizorně vyseté špenáty, saláty a ředkvičky v banánovkách rostly jak o život, cukety, dýně a patizony narostly taky krásně, ale všechno už mělo být dávno v záhonech a záhony nikde. Ale celá tahle sezona byla už od začátku provizorní. Začínala jsem ji s tím, že co bude, to bude, zbytek půjde do kompostu nebo prostě nebude.

Ohledně záhonů jsem měla od začátku jasno, že budou vyvýšené. Na zahradě není vůbec žádná ornice, fakt ani centimetr. Všechna vzala za své už kdysi v minulosti, kdy se tady v okolí dělaly jakési pokusné sondy kvůli těžbě. Těžit se tu nezačalo nikdy nic, ale my museli kvůli stavebnímu povolení získat krom dalších 150 razítek získat i souhlas báňského úřadu. No a pěstovat se bez předchozí přípravy na zahradě nedá nic. Kdysi mi táta nabízel několik kilo cibulek tulipánů, ať si je někam zapíchám. Jenže to bych si na to musela nejdřív vzít krumpáč... Náš pozemek, to je jen jíl a šutry. Hodně šutrů.


pondělí 23. listopadu 2020

Terénní práce - část třetí

Vracím se zpět k retrospektivnímu seriálu o začátcích zakládání naší zahrady. Jsme v půli června 2020 a probíhá poslední část první fáze terénních úprav byla kolem domu. 

Náš domek není na základové desce, ale na ocelových nosnících. V sousedství jsem známí jako "ti z toho domu na nožičkách" :-) Má to své výhody i nevýhody. Pro mě bylo důležité mj. to, že až jednou domek doslouží, rozebereme ho, drtivá většina materiálů půjde spálit nebo recyklovat a na pozemku nezůstane desítky čtverečních metrů velká betonová placka. Klidně tu bude moci vyrůst jiný dům. Nebo třeba les... Nejsem fanda do litého betonu.

Nicméně vizuálně je tohle řešení přeci jen pořád nezvyklé. S panem šéfem jsme vymysleli řešení, že kolem dokola domu poběží samonosná betonová zídka a terén zvýšíme na úroveň prahů dveří. Podél zdi s vchodovými dveřmi se potáhne chodník spojující branku, vstup a dvě terasy. Malá teráska bude směrem do ulice. Je to východní strana a ráno je tu krásně slunečno a teplo už od jara. Hlavní pobytová terasa bude směrem do zahrady a bude o něco hlouběji než okolní terén. Díky tomu bude trochu chráněná, protože bydlíme na hodně větrném místě.


Tady vzniká ohraničeni budoucí terásky na východní straně domu.

neděle 22. listopadu 2020

Jarní cibulky

Pořád jsem se ještě nedostala ke zpracování fotek z léta a podzimu - dokončení terénních prací, založení záhonů, výsev louky, první sezóna v zeleninové zahrádce... Tak než to bude, aspoň troška z toho, čím žiju v posledních týdnech.

Jedním z úkolů tohohle podzimu byly jarní cibulky. Zasázeli jsme jich přes deset kilo. Narcisy, tulipány, modřence, hyacinty, sněženky... Příští jaro bude na naší zahradě první rozkvetlé.



středa 26. srpna 2020

Terénní práce - část druhá

Předposlední červnový týden a dokončení první fáze terénních prací. Přijela třídička a chlapi několik dní třídili materiál z hromad na jemnější frakci a ten zbytek. Šutry šly dospod, to jemné nahoru. Je to jílovité, ale díky obsahu kamínků se to tolik neudusává a voda dobře vsakuje. Není to ideální zemina, za sucha se vytvoří na povrchu tvrdý škraloup, který obtížně prorůstá a vysít do něj téměř cokoli je marné. Po dešti je ale povrch kyprý a zem dobře drží vláhu. Což je skvělé, protože naše oblast je ve srážkovém stínu. V celé republice prší, místy záplavy, a já musím zalévat...



úterý 18. srpna 2020

Terénní práce - část první

Konečně se dostávám k tomu, abych dala na blog pár fotek z toho, jak probíhaly terénní práce na našem pozemku. Bylo léto, dovolené, spousty práce na zahradě... Na blog nebyl čas a tak zase díváním.

V druhé půli června dojely na pozemek bagry a začal tanec. Během následujících dvou týdnů se pozemek proměnil k nepoznání. 

V první fázi zemních prací bylo hlavním úkolem zpracovat naše hromady a začít se termickými pracemi kolem domu. Na pozemek přijel malý bagřík a větší nakladač, později ještě třídička na zeminu. Většinu času pracovali chlapi ve dvou, ale chvílemi jich tam bylo i pět. Střídalo se vedro s lijáky, ale nakonec se dílo podařilo a koncem června jsem mohla osít zadní část zahrady (budoucí ovocný sad) lučním osivem a dovézt bedničky na vyvýšené záhony.


Práce začaly úplně vzadu, bylo třeba připravit terén pro dokončení oplocení

pátek 17. července 2020

Konečně bagry

V červnu přijely na pozemek konečně bagry. Jako první bylo třeba vydolovat pařezy v zadní části zahrady a připravit terén pro oplocení.

Nechávali jsme ho tady nedokončené, protože od začátku bylo jasné, že obyčejné pletivo nebude stačit. Jsme u lesa, na pozemek chodily krom srn a zajíců také divočáci. Po zimě byla celá zadní část pozemku (budoucí louka a sad) totálně rozrytá a kdyby tu bylo něco vysazené, bylo by patrně po tom.

Z okolí víme, že klasické pletivo není pro divočáky žádný problém. Projdou pod ním nebo dokonce skrz. Plotaři doporučili pevnější oplocení ze svařované sítě a hlavně dole zapuštěné do země. 

Prostor pro plot jsem sice minulý brok osobně a vlastnoručně vykácela a vyčistila od náletu všeho druhu, s pařezy jsem si ale poradit nedokázala. Málem si s nimi neporadil ani bagřík 🙂

Nakonec se ale dílo podařilo a plotaři mohli nastoupit 🙂



čtvrtek 16. července 2020

Loučení s hromadami

V červnu konečně dorazily vytoužené bagry a začaly zemní práce. O rok později, než jsem původně chtěla, ale tak to prostě někdy je. Ke konci stavby domu už jsem neměla na organizování zemařiny energii. Pak přišlo stěhování, zařizování domu (stěhovali jsme se do holodomu, kde nebyla ještě ani kuchyňská linka), Vánoce, hory, korona... Prostě pořád spousta jiných urgentních věcí, které mi braly čas a energii. A jak už jsem někde psala, dělat si všechno sám má sice spoustu výhod, ale i své nevýhody. Z nichž největší je, že to prostě za vás nikdo neudělá 😁

Takže když jednou ráno dovezli na pozemek bagřík a nakladač, přišlo mi to jako sen. Neuvěřitelné, že se to opravdu děje. A my se po roce zbavíme našich hromad. Za tu dobu jsme si na ně zvykli. Děti si na nich rok hrály, měly tam pevnosti a pozorovatelny, pozorovali jsme z nich náš první novoroční ohňostroj v novém domě, dělali jsme na nich táboráky... Z jara zarostly a vykvetly, vypadalo to skoro až idylicky.

Děti s likvidací hromad zásadně nesouhlasily, ale my dospělí jsme měli jasno. Z domu nebyl výhled jinam, než právě na čtyřmetrové hromady. Zabíraly místo tam, kde má být dvorek a zeleninová zahrada. Prostě musí pryč.

Tak pá, hromady! Bylo to krásné a bylo toho dost 🙂



úterý 14. července 2020

Poslední záběry, než přijede bagr

Červen 2020

Neuvěřitelné se pomalu stává skutkem. Po víkendu přijede bagr a naše zahrada a okolí domu se změní k nepoznání.

Za včerejšek a dnešek máme posekáno, shrabáno, připraveno. Během příštích dvou týdnů přijdou pryč naše hromady, srovná se terén kolem domu, později přijdou na řadu chodníky, parkovací stání a plocha pro venkovní skládek a malá terasa u naší ložnice. Bude připravený terén pro velkou terasu u obývacího prostoru.

A pak už mě bude čekat výroba a zakládání záhonů, vysazení části keřů (zbytek až na podzim), přesazení všech sazenic do záhonů... A začnu zahradničit 🙂 Popravdě mě to někdy trochu děsí. Ale mám už jedno ujasněné. Není třeba mít všechno hned. Mám na to celý život. 


Posekáno, shrabáno. Hromad sena je asi osm.


Provizorní zahrádka v bednách a kyblících


A takhle vypadala louka před sekáním. Tráva byla dětem až nad hlavu 🙂

neděle 12. července 2020

Roste to i v bedničkách

Květen 2020

Konečně se rozběhlo plánování terénních úprav na našem pozemku a je jasné, že dřív než koncem června záhony nebudou. Rozhodla jsem se to ale nevzdat a uvidím, co zvládnu.

První výsevy do beden krásně rostou, sklízíme první ředkvičky a lupeny špenátu. Saláty by potřebovaly vyjednotit nebo rozsadit. Brambory, které jsem nakonec pokusně hodila na dno beden, už mají maličké natě. Nebyly ani předklíčené, dala jsem tam pár brambor ze sáčku z obchodu, které měly maličké klíčky. Nečekám žádnou velkou úrodu, prostě jsem to chtěla zkusit 🙂

Postupně jsem vysela druhou várku salátů, různé letničky na pozdější zasazení do záhonů, hrášek na lusky do bedny, fazole do kelímků... Uvidíme, co vzejde a co se podaří přesadit. Rajčata půjdou do kbelíků, které jsem si objednala, dýně a cukety budou muset jít asi přímo do kompostu. Sazenice jsou velké, nasazují na květy, potřebovaly by už přesadit. 

Všechno letos beru tak, že co bude, to bude. A co nebude, to holt nebude. Nemusí být všechno hned. V tomhle jsem se už poučila a nemám tak velká očekávání. Mám na to celý život 🙂



čtvrtek 9. července 2020

První sezona na zahradě a stále v provizoriu

Duben 2020

... a já pokračuju v provizoriu. Čím déle jsou hromady šutrů a jílu tam, kde je navršil v létě bagr, tím méně jsou děti ochotné se jich vzdát. Mají tam svůj bunkr, jindy loď, vojenskou pevnost, pozorovací věž... Jejich představa o úžasné zahradě je evidentně úplně jiná, než ta moje. Přemýšlím, co s tím :-) Pracuju (pořád ještě!) na plánu zahrady a začínám chápat, proč si za to zahradní architekti účtují tolik :-) Už to všechno ale začíná získávat obrysy a termín, kdy dojede bagr, se blíží.

V mezičase řešíme, jak dokončit oplocení pozemku, kudy k nám chodí divočáci a srny. Vymyslet řešení, které odolá divokému praseti, není ani jednoduché, ani levné. Objednáváme žaluzie, vymýšlím závěsy do obýváku a regály do technické místnosti, vybaluju další bedny (po stěhování jich zůstalo přes 40)... A vysévám.

Srpen 2019 - vrchol nulté sezony a první sklizeň

Nultá sezona na naší budoucí zahradě vyvrcholila sklizní paprik, rajčat a ostružin. Paprik bylo na několik večeří, rajčat opravdu hodně (i když pořád výrazně míň, než by odpovídalo počtu rostlin). Na kompostě jsem sklidila několik krásných dýní a docela dost cuket. Ostružin bylo tolik, že jsem z nich zavařovala i marmelády (půl na půl s jablky). Na to, že jsme na pozemek jezdili celé jaro a léto jen kvůli kontrolovat stavbu, to bylo super. 

Moje první opravdu vlastní papriky :-)

pondělí 6. července 2020

Červenec 2019 - Klestění zadní části zahrady

Zahrada pomalu začala dostávat budoucí obrysy. Zatím velmi hrubé... :-)

Náš pozemek je taková dlouhá nudle, která končí pod lesem. Je to cosi mezi rumištěm a loukou, v pozadí je les, hranice mezi pozemkem a lesem tvoří neproniknutelné houští. Tedy pro lidi neproniknutelné. Divočáci a srny tudy projdou docela snadno. Od začátku tedy bylo jasné, že není možné nechat zahradu neoplocenou a vzadu musí být plot pevnější než jen obyčejné pletivo.

Moje původní představa, že se pokusíme co možná nějvětší část houští ponechat a plot povedeme skrz něj, vzala za své ve chvíli, když jsem začala klestit místa pro zabetonování sloupků. Ukázalo se, že je to nereálné. Byla to směs bříz, buků, habrů, šípků, ostružiní a špendlíků, jeden kmínek na druhém a všude samý trn. Bylo jasné, že všechno musí pryč a divočina začne až za plotem...

A tak začala další z kapitol do virtuální knihy na téma "blondýna začíná zahradničit". V půjčovně stavebního a zemědělského náčiní se na mě pán koukal trochu nedůvěřivě, když jsem mu sdělovala, že si jedu pro křovinořez. Ano, opravdu pro sebe. Ano, opravdu s ním budu sekat já. Jestli ho nastartuju? Snad jo :) S kanystrem na benzínce jsem si připadala ještě vtipněji. Naštěstí už mám dobře zvládnutou etudu "žena v nesnázích" a příjemný pán ve středním věku mi natankoval tři litry a ještě všechno vysvětlil. To máte tak... mám kouzelné auto, které je vždycky jako zázrakem připravené před domem s plnou nádrží. Dělám spoustu věcí, ale nestarám se o auto. Nikdy jsem sama netankovala. S kanystrem to byla moje premiéra... :-)

Sekání a klestění mi trvalo skoro celý den a z krásné divočiny vznikl pruh nevzhledné paseky. Příroda je ale silná a mocná, neměla jsem  obavy, že bych nejpozději na jaře neměla co na práci, až to začne krásne znovu obrážet. Za plotem, před plotem... A taky že začalo :-D


Posekaná tráva, shrabáno, ale křoví ještě na svém místě

Červen 2019 - Provizorní zahradničení

Naše stavba šla do finále, ne tak práce na pozemku. Pochopila jsem, že při situaci na trhu, kdy firmám zoufale chybí pracovní síla, se dokončení své zakázky dočká dřív ten, kdo víc křičí a vyhrožuje žalobami. A tenhle druh vyjednávání já neumím a nejsem si jistá, jestli umět chci. A tak jsme čekali...

A protože situace v našem panelákovém bytě a na balkoně začala být neúnosná, uprostřed největších červnových pařáků muž rozhodl, že aspoň část sazenic musí pryč. Já jsem pořád čekala, že záhony budou každým dnem, ale začalo být jasné, že pokud nevymyslím nějaké provizorní řešení, skončí všechno v kompostu... A tak jsme z Lidlu donesli několik papírových přepravek, nakoupili plastové pytle a provizorně zasadili aspoň papriky a rajčata. Vytvořila jsem ještě nouzový záhonek pro pár kuchyňských bylin, slunečnice a ačokču, které na balkoně zabíraly nejvíc místa.


V bedničkách je několik odrůd paprik, z nimi slunečnice, ačokča, pár měsíčků, které vyklíčily v kompostu a vzadu v pytlích asi 6 odrůd rajčat.


Meduňka, rozmarýna a šalvěj

sobota 4. července 2020

Na jaře 2019 všechno rostlo

Dům rostl, hory šutrů a jílu rostly, semínka rostla... a taky ceny na fakturách rostly a místy krapet rostlo napětí. Hýbali jsme se kupředu a modlili se, aby nám nevyrostly taky žaludeční vředy. Nikdy by mě nenapadlo, jak jednoduchý je život v paneláku, co všechno nemusím řešit, o co se nemusím starat (a vlastně o tom ani nevědět...). Stavba pokračovala a já jsem se smířila s tím, že velkou část zakládání zahrady budu muset odložit až na podzim. Brala jsem to jako příležitost trénovat se v trpělivosti a příležitost všechno si pořádně promyslet a zažít přímo na pozemku.

A v mezičase jsem vysévala další semínka zeleniny a kytek, salát byl v truhlíku na balkoně, s dětmi jsme přepichovali papriky a rajčata... A doufali jsme, že všechno půjde dobře a bude kam je přesadit :-) Když jsem se tak koukala na ty naše hromady kamení, chvilkama jsem si říkala, jestli jsem si neukousla trochu velké sousto...No, ukousla :-)

Děti byly nadšené. Tahle forma zahrady je dokonale naplňovala :-)


A hlavně ty výhledy!

Sezóna Nula

Sezóna Nula na naší zahradě byla rok 2019. Nechala jsem se unést naivní představou, že když od zimy bude na pozemku zavedená voda, můžu na jaře vysadit stromy a založit první záhonky. Utratila jsem spoustu peněz za sáčky se semínky, která jsem pak vysévala do krabiček doma na parapetu a na balkoně. A představovala jsem si, jak za pár týdnů půjdou sazenice do záhonků. Většina nakonec šla, bohužel... do kompostu.

Z kraje jara jsem se oddávala snění nad sáčky semínek, řadila si je k sobě podle toho, kdy a kam budu který vysévat, četla jsem všechno možné o kombinování plodin, aby se navzájem podporovaly a odpuzovaly si škůdce, snažila jsem se proniknout do tajů ovocnářských podnoží... Všechno jsem si zapisovala do notýsku, abych to měla hezky pohromadě (a dobře za to, teď už si samozřejmě nepamatuju skoro nic a musela bych to všechno hledat znovu). Snění, to mi jde skvěle :-) Nedokázala jsem si vůbec představit, jak dlouhá cesta mě bude ještě čekat, než budu mít opravdové záhony...