Červen 2019 - Provizorní zahradničení

Naše stavba šla do finále, ne tak práce na pozemku. Pochopila jsem, že při situaci na trhu, kdy firmám zoufale chybí pracovní síla, se dokončení své zakázky dočká dřív ten, kdo víc křičí a vyhrožuje žalobami. A tenhle druh vyjednávání já neumím a nejsem si jistá, jestli umět chci. A tak jsme čekali...

A protože situace v našem panelákovém bytě a na balkoně začala být neúnosná, uprostřed největších červnových pařáků muž rozhodl, že aspoň část sazenic musí pryč. Já jsem pořád čekala, že záhony budou každým dnem, ale začalo být jasné, že pokud nevymyslím nějaké provizorní řešení, skončí všechno v kompostu... A tak jsme z Lidlu donesli několik papírových přepravek, nakoupili plastové pytle a provizorně zasadili aspoň papriky a rajčata. Vytvořila jsem ještě nouzový záhonek pro pár kuchyňských bylin, slunečnice a ačokču, které na balkoně zabíraly nejvíc místa.

V bedničkách je několik odrůd paprik, z nimi slunečnice, ačokča, pár měsíčků, které vyklíčily v kompostu a vzadu v pytlích asi 6 odrůd rajčat.

Meduňka, rozmarýna a šalvěj

Práce byla zdlouhavá a úmorná. Kvalita zeminy na naší budoucí zahradě je tristní a muž ji dobýval z navezených hromad krumpáčem. Já jsem ji smíchala s kompostem a všechno jsem zamulčovala vrstvou slámy, aby rostliny zvládly zalévání maximálně 2x týdně. Fungovalo to a všechno přežilo. Úroda sice nebyla nijak oslnivá, ale byla. Byla to první radost ze zahrady.

Nakonec se ukázalo, že čekat tak dlouho s vysazením ven byla chyba. Rajčata na balkoně kvetla jak o život, ale po přesazení většina květů opadala a trvalo to nějakou dobu, než keříky nasadily nové květy. Rajčátek byla spousta, ale minimálně jednou tolik jich dozrát nestačilo. Chybělo jim pár týdnů. Na pomalé dozrání v bedničkách ale nemáme vhodné podmínky a naprostá většina podtržených plodů šla do kompostu. Paprik bylo také docela dost, ale zdaleka ne tolik, kolik by být mohlo, kdyby měly rostliny dobrou zem a dost vody. A kdyby se do nich nepodíval divočák :-)

Zpětně je jasné, že kdybych nebyla tak natěšená (a naivní), mohla jsem si ušetřit spoustu práce, peněz a zklamání. Neměla jsem se pouštět do setí, když nebylo jasné, kdy bude možné to vysázet a zda bude vůbec kam. Na druhou stranu na to vzpomínám s láskou, byla to prostě Sezona Nula. Spousta chyb a taky spousta radosti. A ještě víc poučení. Každý sklizený lupen nebo plod měl cenu zlata, to už asi (doufám?) nikdy nezažiju :-)

První papriky v bedničkách

V mezičase náš byt zarůstal sazenicemi nakládaček, cuket a dýní, nejhezčí okurčičky rostly za oknem v pracovně. Zajímavý výhled od počítače :-D Dýně a cukety jsem nakonec odvezla a provizorně zasadila do hromady kompostu, který jsem si odvezla z lesní školky. Zalila jsem je za celé léto asi 2x a nepočítala s žádnou velkou úrodou. Brala jsem to, že lepší je to zkusit než je rovnou vyhodit. Nakonec přeci jen malá úroda byla i tady. Pět nebo šest krásných hokkaid a kolem desítky cuket z každé rostliny. Malá náplast na pocity zoufalství z toho, že na zahradě nebylo nic tak, jak jsem si to předem představovala.

Mezi tím na balkoně zaúřadoval nepřítel číslo jedna - svilušky. Téměř všechno, co jsem tu kdy pěstovala, mi zničily. Přežilo jen několik druhů balkonových květin, ale z bylinek a zeleniny nikdy nic. A teď mi postupně likvidovaly zbytky sazenic, které ještě přežily provizorium v krabičkách a truhlících. Z nouze jsem dokonce koupila postřik a zkoušela zachránit, co ještě šlo. Na balkoně jsem zjevně permakulturní rovnováhy dosáhnout nedokázala, tak jsem aspoň vybrala přípravek schválený pro ekologické zemědělství. Jedovatý sajrajt bych na kytky stříkat nedokázala...

S dětmi jsme vyrazili do Farmaparku v Soběhrdech a já místo zvířátek obdivovala krásné ovocné stromky a keříky, které už plodily, ačkoli je sázeli jen rok před tím. To mě naplnilo optimismem, že i ta naše zahrada se zazelená a zaroste a bude jednou krásná a příjemná a hlavně plná květin, ovoce a zeleniny.

V největším pařáku koncem června jsme poprvé posekali trávu (a spoustu náletového ostružiní a jiného roští). Bylo až neuvěřitelné, jak se ten pozemek, vzdáleně připomínající hodně nekvalitní louku, vyloupl a začal se tvářit jako budoucí zahrada :-) Najednou to bylo všechno jakoby skutečnější. A já začala být úplně natěšená pořídit si vysněnou kosu a začít se to s ní učit. Sekali jsme křoviňákem, šlo to rychle a snadno, ale ten kravál a smrad... V nedělním odpoledni bylo na zahradě ticho, slyšeli jsme jen ptáky. To prostě člověk nechce ničit sekačkou...

Všechno je jednou poprvé :-) V případě téhle uřvané smradlavé mašiny bych si skoro přála, aby i naposledy... Ale ty holinky :-)

Z posekané "louky" docela hezky vylezly břízky, habr a špendlíky. Zatím tu zůstanou, ať máme na zahradě aspoň něco vzrostlejšího. A časem se uvidí. Vlevo už je sousedovo. Během pár týdnů bude plot.

Hned je líp vidět, odkud kam vlastně ta naše zahrada vede :-)