Zahrada pomalu začala dostávat budoucí obrysy. Zatím velmi hrubé... :-)
Náš pozemek je taková dlouhá nudle, která končí pod lesem. Je to cosi mezi rumištěm a loukou, v pozadí je les, hranice mezi pozemkem a lesem tvoří neproniknutelné houští. Tedy pro lidi neproniknutelné. Divočáci a srny tudy projdou docela snadno. Od začátku tedy bylo jasné, že není možné nechat zahradu neoplocenou a vzadu musí být plot pevnější než jen obyčejné pletivo.
Moje původní představa, že se pokusíme co možná nějvětší část houští ponechat a plot povedeme skrz něj, vzala za své ve chvíli, když jsem začala klestit místa pro zabetonování sloupků. Ukázalo se, že je to nereálné. Byla to směs bříz, buků, habrů, šípků, ostružiní a špendlíků, jeden kmínek na druhém a všude samý trn. Bylo jasné, že všechno musí pryč a divočina začne až za plotem...
A tak začala další z kapitol do virtuální knihy na téma "blondýna začíná zahradničit". V půjčovně stavebního a zemědělského náčiní se na mě pán koukal trochu nedůvěřivě, když jsem mu sdělovala, že si jedu pro křovinořez. Ano, opravdu pro sebe. Ano, opravdu s ním budu sekat já. Jestli ho nastartuju? Snad jo :) S kanystrem na benzínce jsem si připadala ještě vtipněji. Naštěstí už mám dobře zvládnutou etudu "žena v nesnázích" a příjemný pán ve středním věku mi natankoval tři litry a ještě všechno vysvětlil. To máte tak... mám kouzelné auto, které je vždycky jako zázrakem připravené před domem s plnou nádrží. Dělám spoustu věcí, ale nestarám se o auto. Nikdy jsem sama netankovala. S kanystrem to byla moje premiéra... :-)
Sekání a klestění mi trvalo skoro celý den a z krásné divočiny vznikl pruh nevzhledné paseky. Příroda je ale silná a mocná, neměla jsem obavy, že bych nejpozději na jaře neměla co na práci, až to začne krásne znovu obrážet. Za plotem, před plotem... A taky že začalo :-D
 |
| Posekaná tráva, shrabáno, ale křoví ještě na svém místě |
 |
| První ostružiny už jsou sklizené a vysekané |
 |
| Takhle krásně divoký byl konec naší zahrady... Uprostřed hromady kompostu, slámy, shrabané stařiny a ostružin |
 |
| Líska je jedna z mála, které zůstaly |
 |
| A břízka. Břízy mám ráda. Pár jich na zahradě zůstane, ať tam máme aspoň něco vzrostlého, než nové stromky povyrostou |
 |
| Hromady vysekaného náletu k dalšímu zpracování |
 |
| Hodně hromad. Tohle jsou jen některé... |
 |
| Pár cuket a dýní jsme provizorně zasadila přímo do hromady kompostu. Mají se k světu. Budeme mít první dýňovou sklizeň v životě :-) |
A takhle vypadal průsek u budoucího plotu až do chvíle, než dorazil plotař. Kouknul na to a prohlásil, že musí přijet bagr a všechny pařízky a kořenu musí pryč. Svařovaný plot je třeba zapustit do země, aby ho divočáci nemohli podhrabat. A to tady v té změti nepůjde.
Dnes je tady vyčištěný prostor, který čeká, až se plotař zase ukáže. A pak už bude čas na vysázení nové, trochu kontrolovanější džungle. Dřín, svída, aronie... A nechám kontrolovaně rozrůst šípkové růže. Vytvořit tady louku by stálo příliš úsilí a vlastně mi to nedává moc smysl. Takhle se zahrada propojí s okolím mnohem přirozeněji.
 |
| První dýňové přísliby |
Žádné komentáře:
Okomentovat