Zobrazují se příspěvky se štítkemDivočina. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDivočina. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 17. července 2020

Konečně bagry

V červnu přijely na pozemek konečně bagry. Jako první bylo třeba vydolovat pařezy v zadní části zahrady a připravit terén pro oplocení.

Nechávali jsme ho tady nedokončené, protože od začátku bylo jasné, že obyčejné pletivo nebude stačit. Jsme u lesa, na pozemek chodily krom srn a zajíců také divočáci. Po zimě byla celá zadní část pozemku (budoucí louka a sad) totálně rozrytá a kdyby tu bylo něco vysazené, bylo by patrně po tom.

Z okolí víme, že klasické pletivo není pro divočáky žádný problém. Projdou pod ním nebo dokonce skrz. Plotaři doporučili pevnější oplocení ze svařované sítě a hlavně dole zapuštěné do země. 

Prostor pro plot jsem sice minulý brok osobně a vlastnoručně vykácela a vyčistila od náletu všeho druhu, s pařezy jsem si ale poradit nedokázala. Málem si s nimi neporadil ani bagřík 🙂

Nakonec se ale dílo podařilo a plotaři mohli nastoupit 🙂



čtvrtek 16. července 2020

Loučení s hromadami

V červnu konečně dorazily vytoužené bagry a začaly zemní práce. O rok později, než jsem původně chtěla, ale tak to prostě někdy je. Ke konci stavby domu už jsem neměla na organizování zemařiny energii. Pak přišlo stěhování, zařizování domu (stěhovali jsme se do holodomu, kde nebyla ještě ani kuchyňská linka), Vánoce, hory, korona... Prostě pořád spousta jiných urgentních věcí, které mi braly čas a energii. A jak už jsem někde psala, dělat si všechno sám má sice spoustu výhod, ale i své nevýhody. Z nichž největší je, že to prostě za vás nikdo neudělá 😁

Takže když jednou ráno dovezli na pozemek bagřík a nakladač, přišlo mi to jako sen. Neuvěřitelné, že se to opravdu děje. A my se po roce zbavíme našich hromad. Za tu dobu jsme si na ně zvykli. Děti si na nich rok hrály, měly tam pevnosti a pozorovatelny, pozorovali jsme z nich náš první novoroční ohňostroj v novém domě, dělali jsme na nich táboráky... Z jara zarostly a vykvetly, vypadalo to skoro až idylicky.

Děti s likvidací hromad zásadně nesouhlasily, ale my dospělí jsme měli jasno. Z domu nebyl výhled jinam, než právě na čtyřmetrové hromady. Zabíraly místo tam, kde má být dvorek a zeleninová zahrada. Prostě musí pryč.

Tak pá, hromady! Bylo to krásné a bylo toho dost 🙂



neděle 12. července 2020

Roste to i v bedničkách

Květen 2020

Konečně se rozběhlo plánování terénních úprav na našem pozemku a je jasné, že dřív než koncem června záhony nebudou. Rozhodla jsem se to ale nevzdat a uvidím, co zvládnu.

První výsevy do beden krásně rostou, sklízíme první ředkvičky a lupeny špenátu. Saláty by potřebovaly vyjednotit nebo rozsadit. Brambory, které jsem nakonec pokusně hodila na dno beden, už mají maličké natě. Nebyly ani předklíčené, dala jsem tam pár brambor ze sáčku z obchodu, které měly maličké klíčky. Nečekám žádnou velkou úrodu, prostě jsem to chtěla zkusit 🙂

Postupně jsem vysela druhou várku salátů, různé letničky na pozdější zasazení do záhonů, hrášek na lusky do bedny, fazole do kelímků... Uvidíme, co vzejde a co se podaří přesadit. Rajčata půjdou do kbelíků, které jsem si objednala, dýně a cukety budou muset jít asi přímo do kompostu. Sazenice jsou velké, nasazují na květy, potřebovaly by už přesadit. 

Všechno letos beru tak, že co bude, to bude. A co nebude, to holt nebude. Nemusí být všechno hned. V tomhle jsem se už poučila a nemám tak velká očekávání. Mám na to celý život 🙂



čtvrtek 9. července 2020

Srpen 2019 - vrchol nulté sezony a první sklizeň

Nultá sezona na naší budoucí zahradě vyvrcholila sklizní paprik, rajčat a ostružin. Paprik bylo na několik večeří, rajčat opravdu hodně (i když pořád výrazně míň, než by odpovídalo počtu rostlin). Na kompostě jsem sklidila několik krásných dýní a docela dost cuket. Ostružin bylo tolik, že jsem z nich zavařovala i marmelády (půl na půl s jablky). Na to, že jsme na pozemek jezdili celé jaro a léto jen kvůli kontrolovat stavbu, to bylo super. 

Moje první opravdu vlastní papriky :-)

pondělí 6. července 2020

Červenec 2019 - Klestění zadní části zahrady

Zahrada pomalu začala dostávat budoucí obrysy. Zatím velmi hrubé... :-)

Náš pozemek je taková dlouhá nudle, která končí pod lesem. Je to cosi mezi rumištěm a loukou, v pozadí je les, hranice mezi pozemkem a lesem tvoří neproniknutelné houští. Tedy pro lidi neproniknutelné. Divočáci a srny tudy projdou docela snadno. Od začátku tedy bylo jasné, že není možné nechat zahradu neoplocenou a vzadu musí být plot pevnější než jen obyčejné pletivo.

Moje původní představa, že se pokusíme co možná nějvětší část houští ponechat a plot povedeme skrz něj, vzala za své ve chvíli, když jsem začala klestit místa pro zabetonování sloupků. Ukázalo se, že je to nereálné. Byla to směs bříz, buků, habrů, šípků, ostružiní a špendlíků, jeden kmínek na druhém a všude samý trn. Bylo jasné, že všechno musí pryč a divočina začne až za plotem...

A tak začala další z kapitol do virtuální knihy na téma "blondýna začíná zahradničit". V půjčovně stavebního a zemědělského náčiní se na mě pán koukal trochu nedůvěřivě, když jsem mu sdělovala, že si jedu pro křovinořez. Ano, opravdu pro sebe. Ano, opravdu s ním budu sekat já. Jestli ho nastartuju? Snad jo :) S kanystrem na benzínce jsem si připadala ještě vtipněji. Naštěstí už mám dobře zvládnutou etudu "žena v nesnázích" a příjemný pán ve středním věku mi natankoval tři litry a ještě všechno vysvětlil. To máte tak... mám kouzelné auto, které je vždycky jako zázrakem připravené před domem s plnou nádrží. Dělám spoustu věcí, ale nestarám se o auto. Nikdy jsem sama netankovala. S kanystrem to byla moje premiéra... :-)

Sekání a klestění mi trvalo skoro celý den a z krásné divočiny vznikl pruh nevzhledné paseky. Příroda je ale silná a mocná, neměla jsem  obavy, že bych nejpozději na jaře neměla co na práci, až to začne krásne znovu obrážet. Za plotem, před plotem... A taky že začalo :-D


Posekaná tráva, shrabáno, ale křoví ještě na svém místě