Dům rostl, hory šutrů a jílu rostly, semínka rostla... a taky ceny na fakturách rostly a místy krapet rostlo napětí. Hýbali jsme se kupředu a modlili se, aby nám nevyrostly taky žaludeční vředy. Nikdy by mě nenapadlo, jak jednoduchý je život v paneláku, co všechno nemusím řešit, o co se nemusím starat (a vlastně o tom ani nevědět...). Stavba pokračovala a já jsem se smířila s tím, že velkou část zakládání zahrady budu muset odložit až na podzim. Brala jsem to jako příležitost trénovat se v trpělivosti a příležitost všechno si pořádně promyslet a zažít přímo na pozemku.
A v mezičase jsem vysévala další semínka zeleniny a kytek, salát byl v truhlíku na balkoně, s dětmi jsme přepichovali papriky a rajčata... A doufali jsme, že všechno půjde dobře a bude kam je přesadit :-) Když jsem se tak koukala na ty naše hromady kamení, chvilkama jsem si říkala, jestli jsem si neukousla trochu velké sousto...No, ukousla :-)
 |
| Děti byly nadšené. Tahle forma zahrady je dokonale naplňovala :-) |
A hlavně ty výhledy!
Žádné komentáře:
Okomentovat