Plánování zahrady

Tohle je naše budoucí zahrada. Nádherný pozemek pod lesem v Podbrdí. Trochu svažitý, hodně kamenitý. Roste tu podběl a spousta ostružin. Začíná v místech, kde stál můj muž s foťákem a vede až k tomu křoví vzadu. Je to taková úzká nudle, po obou stranách máme sousedy. Jejich pozemky jsou neudržované a zarůstají špendlíky, šípky a ostružiním. Ale to ostružiní vepředu je celé naše :-) 

Dnes už je pozemek dávno oplocený a stojí na něm dům. Takhle vypadal v době, kdy jsme pracovali na projektu našeho budoucího domu. Byla to dlouhá a strastiplná cesta (trošku jsem o ní psala TADY), ale nakonec jsme se přes mnohé peripetie dopracovali k projektu a dnes už v domě bydlíme víc než půl roku.

Poslední dny, týdny, měsíce, roky... trávím plánováním zahrady. Ležím v knížkách, lustruju blogy, pročítám fóra, Pinterest je můj věrný přítel i noční můra. Byla období, kdy jsem v tom ležela opravdu dny a týdny v kuse, pak zas bylo třeba řešit jiné věci a zahrada musela počkat.

Je toho tolik, co se potřebuju naučit a ještě víc, co se naučit nemůžu. Něco se uvidí až v praxi a něco se naplánovat nedá. Skvělé jablko nemusí u nás chutnat tak dobře, hrušeň mi vymrzne, zimolez neponese, zeleninu něco sežere a utopíme se v záplavě cuket a dýní... Naposledy jsem tyhle zvláštní pocity, že nemám věci pevně v rukou, zažívala v těhotenství. Můžete udělat všechno, ale to tajemství je někde mimo vás. Zaséváte, zaléváte, ale je to Bůh, kdo dává vzrůst. A stejně jako v těhotenství, i teď mě to fascinuje a znervózňuje zároveň. Hodně se za to svoje zahradní "dítě" modlím...

Moje oblíbená stolní hra byly jednu dobu šachy s kolečky :-D Navymýšlela jsem si toho spoustu a teď jak to tam dostat :-D

Nemohla jsem se ale ubránit pocitu, že plán zahrady nemá vnitřní logiku. Rozhodla jsem se to vzít tedy úplně od základu. Rozhodla jsem se nakreslit si na milimetrový papír plánek zahrady v poměru 1:400 s vyznačenou polohou domu a črtat si tužkou různé varianty uspořádání přímo do ní. Vytvořila jsem si několik kopií a jednu dobu je nosila skoro všude s sebou. Když mě něco napadlo, hned jsem si to zakreslila. Mohla jsem požádat přátele, aby navrhli své vlastní uspořádání a zakreslili ho.

Plán naší zahrady - jsou na něm vyznačené vrstevnice, oslunění v různých ročních obdobích a světové strany 

Začala jsem od rozčlenění zahrady na různé "pokojíčky". Hlavní obytná plocha navazující na terasu, stání pro auto a "garáž" (venkovní skládek pro sportovní náčiní, zahradní potřeby, uskladněné zásoby na zimu atd.), zašívárny, část kuchyňské zahrádky, sad, ohniště, divočejší část... Všemu bylo potřeba dát tvary a linie, rozčlenit prostor i opticky.

Moc se mi nelíbí trend mnoha současných zahradníků vytvářet na pozemku přísně geometricky vyznačené plochy - kruhy, čtverce, obdélníky... Přijde mi to násilné a vyumělkované. Mnohem bližší jsou mi anglické zahrady plné bujně rostoucích trvalek, kde je cítit jasný koncept, ale tolik z toho "nekouká" umělost. Zahrady na mě působí mnohem přirozeněji, jako by tam byly odedávna. A ta lavička pod růží je tam vlastně tak trochu náhodou :-)

Do svého plánku jsem si navrhla základní linie a tvary jednotlivých částí, spíš pravoúhlé než kruhové, ale beru je hlavně jako vodítko pro budoucí výsadby než jako něco striktního. Neplánuju mít zahradu rozčleněnou obrubníky na čtverce různých velikostí a barev, jak to někdy bývá. Do přírodní venkovské zahrady se to prostě moc nehodí.

Různé skici uspořádání

Při plánování pro mě byly klíčové následující principy:

• Každá činnost má v zahradě své místo a každá část zahrady má svůj smysl (k něčemu slouží, není hluchá).
• Nejčastěji využívané části jsou nejblíž domu (terase a východu z jídelny), nejméně obhospodařované jsou nejdál.
• Jednotlivé "pokojíčky" jsou vizuálně oddělené - pásem keříků, terénním zlomem, domem...
• Zatravněné plochy by měly mýt smysluplné a jednoduché tvary, aby se dobře udržovaly. Trávník je jen na pobytovém dvorku, jinde bude louka.
• Zahrada je dlouhá nudle, je třeba ji vizuálně předělit na několik částí, které ji opticky rozšíří. Nevhodně zvolená výsadba by podpořila tunelovitý dojem. 
• Přes ulici od domu jsou další domky, po stranách stavební pozemky (zatím nezastavěné a neudržované), vzadu je les. Pozemek se mírně svažuje k severu. Na jižní straně je výhled do zahrad, na sever do údolí a na protější lesy a kopce, poutní místo... To je nejkrásnější výhled. Je dobré ho neuzavřít nebo nechat aspoň pár "průzorů". Naopak pobytová místa chci trochu odclonit výsadbou od sousedů a dodat jim větší soukromí. Zdi ani plachty na plot používat nechci.
• Severní část zahrady podél domu je z části zastíněná, podél plotu je ale celoročně dost světla. Mohou tu být ovocné keře. Pro stromky dost místa není.
• Obě zahrádky před domem a před "garáží" jsou dostatečně prostorné, mohou tady být i větší stromy.
• Vítr fouká převážně ze severu a z jihu (logicky, protože na západě je les) a umí být celkem silný. Zeleninovou zahrádku bude třeba chránit vyššími keříky.
• Žádná část pozemku není příliš výsušná ani dlouhodobě vlhká, podmáčená. Voda se dobře vsakuje, neodtéká pryč. Obecně je vody ale spíš málo.

Nakonec mi vznikl plán zahrady, kde má každá část svou funkci (co se bude kde dělat a které místo k čemu slouží). Ten jsem si přenesla zpět do velkého plánu 1:100, který jsem nevyužívala ke skicování. Zahrada je velká a plán je celkem plachta. Je slepený ze 4 A4 a lepit pořád další a další by mě nebavilo :-) A s tímhle velkým plánem jsem si znovu zahrála kolečkové šachy.

Tahle varianta nakonec zvítězila. Už teď je ale jasné, že ji budu muset znovu předělat :-)

Bylo třeba sledovat, jak svítí slunce v kterou roční dobu, aby se nestalo, že vysadím něco někam, kde to půl roku nebude mít dostatek světla. Aby velký strom nestínil menší stromky nebo záhony. Aby ovocné stromy nebyly namačkané příliš těsně na sebe, ale aby mezi nimi nebyly ani zbytečně velké mezery. Koruny by se měly těsně dotýkat. A hlavně bylo třeba si ujasnit, kolik stromů a keřů se na zahradu vejde, aby všechny měly i v budoucnu dost místa a nebylo třeba jim ořezávat koruny jen proto, že se do zahrady nevejdou. Na pomoc jsme si vzala knížku Kompletní návod k vytvoření ekozahrady od J. Svobody. V ní je dobře popsané, jak velké koruny mají které stromy a keře a s čím přibližně počítat. Podle toho jsem si vystříhala svá kolečka :-)

V 90. letech bylo módní vysazovat si do zahrádek malé jehličnánky. Byly roztomilé a zahrádky vypadaly moderně a upraveně. Jenže stromy rostou. A tak dnes můžete tu a tam vidět kousek od vchodových dveří do domu nebo přímo před okny vzrostlý smrk a místo arboreta jehličnatou džungli. Z kdysi vysazených vánočních stromečků jsou stromy, které zabírají půlku zahrady. Tak tudy ne. Chci od začátku počítat s budoucí velikostí stromů a nechat jim dost prostoru pro koruny i kořenový systém. Velké stromy vysadím jen tam, kde ani v budoucnu nebudou překážet, ale naopak uzavřou celou kompozici zahrady a propojí ji s okolní krajinou. Zároveň ale chci mít odvahu vysadit několik větších stromů i v blízkosti hlavní obytné plochy (nebo dvorku, chcete-li), aby tam časem vytvořily příjemný stín a nebyl dvorek nepříjemným vyprahlým místem, odkud každý raději uteče. Stín stromu je totiž v parném létě o moc příjemnější a chladnější než stín slunečníku. Většina ovocných stromků v sadu ale bude menšího až středního vzrůstu s větvemi blíž u země (čtvrtkmeny a polokmeny), aby se vešlo víc odrůd a dřív nastoupila plodnost. Kratší životnost stromků mi nevadí.

Průběžně jsem si fotila jednotlivá uspořádání, abych nezapomněla, co kde má být. A vítězné uspořádání jsem si zakreslila zase do malého plánku 1:400

Teď jsem ve fázi, kdy je zahrada kompletně připravená k osázení. Terén je srovnaný, veškeré hromady vytěžených šutrů jsou pryč (rozvezené po pozemku a využité k mírnému srovnání svahu. Bohužel je začátek července, snad nejmíň vhodný čas k sázení čehokoli. Musím to brát jako školu trpělivosti. A čas do podzimu využít k vytvoření osazovacích plánů pro jednotlivé "pokojíčky". Nedokážu pozemek zavlažovat tak, aby mělo smysl dělat jiné výsadby než zeleninovou zahrádku a její bezprostřední okolí. stromy a keře přijdou na řadu na podzim, trvalkové záhony na jaře. Ale mám na to celý život, není třeba mít všechno hned. Už teď se učím, že zahrada je nikdy nekončící proces, cesta, která je sama o sobě cílem :-)