Terénní práce - část třetí

Vracím se zpět k retrospektivnímu seriálu o začátcích zakládání naší zahrady. Jsme v půli června 2020 a probíhá poslední část první fáze terénních úprav byla kolem domu. 

Náš domek není na základové desce, ale na ocelových nosnících. V sousedství jsem známí jako "ti z toho domu na nožičkách" :-) Má to své výhody i nevýhody. Pro mě bylo důležité mj. to, že až jednou domek doslouží, rozebereme ho, drtivá většina materiálů půjde spálit nebo recyklovat a na pozemku nezůstane desítky čtverečních metrů velká betonová placka. Klidně tu bude moci vyrůst jiný dům. Nebo třeba les... Nejsem fanda do litého betonu.

Nicméně vizuálně je tohle řešení přeci jen pořád nezvyklé. S panem šéfem jsme vymysleli řešení, že kolem dokola domu poběží samonosná betonová zídka a terén zvýšíme na úroveň prahů dveří. Podél zdi s vchodovými dveřmi se potáhne chodník spojující branku, vstup a dvě terasy. Malá teráska bude směrem do ulice. Je to východní strana a ráno je tu krásně slunečno a teplo už od jara. Hlavní pobytová terasa bude směrem do zahrady a bude o něco hlouběji než okolní terén. Díky tomu bude trochu chráněná, protože bydlíme na hodně větrném místě.

Tady vzniká ohraničeni budoucí terásky na východní straně domu.

Jarní cibulky

Pořád jsem se ještě nedostala ke zpracování fotek z léta a podzimu - dokončení terénních prací, založení záhonů, výsev louky, první sezóna v zeleninové zahrádce... Tak než to bude, aspoň troška z toho, čím žiju v posledních týdnech.

Jedním z úkolů tohohle podzimu byly jarní cibulky. Zasázeli jsme jich přes deset kilo. Narcisy, tulipány, modřence, hyacinty, sněženky... Příští jaro bude na naší zahradě první rozkvetlé.

U rodičů na zahradě

Prodloužený víkend u rodičů na chalupě, spousta práce za námi, zima může přijít. Nařezali jsme a složili dříví snad na tři sezony (to ale trvalo mnohem dýl), musel kvůli tomu padnout starý a nevzhledný živý plot že smrku. Ze zahrady je teď krásný výhled do kraje a působí mnohem prostorněji. Zbytek živého plotu, který musí zůstat, jsme aspoň sestřihli.

Zasadili jsme jabloň a třešeň, maliny a ostružiny, přesadili na lepší místo rybízy, zazimovali záhony a keře... Rodiče budou mít po deseti letech na chalupě první ovocné stromy :-) Na rybízy jsem moc zvědavá. Na původním místě se jim nedařilo a úroda byla i po několika letech mizerná. Tak dostanou druhou šanci jinde a pak to možná s nimi vzdáme. Zato borůvka, kterou si mamka pořídila před pár lety, letos poprvé hezky zaplodila.

Pokáceli jsme několik škaredých smrků, které původní majitel zasadil na nevhodné místo, kde neměli dostatek prostoru. Bylo třeba je stále ořezávat a seřezávat shora, aby nepřekáželi elektrickému vedení. Vždycky mě může trefit, když vidím, kam to vede, když někdo při výsadbě stromů a keřů nepočítá s jejich velikostí v dospělosti. Vánoční stromeček je krásná věc, ale dvacetimetrový smrk v malé zahrádce... Místo jednoho přišla jabloňka, místo druhého dostane babička na jaře milované šeříky.

A teď už zase pracuju na svém 💪 A po večerech makám na osazovacím plánu keřů a stromů. Nejvyšší čas, první várka dnes dorazila a šla rovnou do země. 

Fotky nic moc, jen rychlé výcvaky z mobilu.

Nově vysazená jabloň do předzahrádky. Za ní aronie, která tu byla už dřív.

Svatý Martin

 

Jako obvykle s křížkem po funuse, ale to nevadí :-) Včera byl sv. Martin, pro mě oficiální start předvánočního období. Definitivní potvrzení, že teplé dny jsou pryč, slunce bude málo, vlhka a mlhy hodně a čím dál větší tma. Většinou na mě už během října sedá nepříjemná "deka". Nemám tyhle podzimní a zimní inverze ráda, chybí mi sluce a bývám velmi unavená, bez nálady a bez vnitřního motoru. Navíc bývá podzimní období velmi náročné doma i ve sboru - chystání všeho na Vánoce, přípravy, nácvik a organizace dětské vánoční slavnosti, milion a půl věcí, které je třeba udělat a zařídit a být prostě musí.