Konečně bagry

V červnu přijely na pozemek konečně bagry. Jako první bylo třeba vydolovat pařezy v zadní části zahrady a připravit terén pro oplocení.

Nechávali jsme ho tady nedokončené, protože od začátku bylo jasné, že obyčejné pletivo nebude stačit. Jsme u lesa, na pozemek chodily krom srn a zajíců také divočáci. Po zimě byla celá zadní část pozemku (budoucí louka a sad) totálně rozrytá a kdyby tu bylo něco vysazené, bylo by patrně po tom.

Z okolí víme, že klasické pletivo není pro divočáky žádný problém. Projdou pod ním nebo dokonce skrz. Plotaři doporučili pevnější oplocení ze svařované sítě a hlavně dole zapuštěné do země. 

Prostor pro plot jsem sice minulý brok osobně a vlastnoručně vykácela a vyčistila od náletu všeho druhu, s pařezy jsem si ale poradit nedokázala. Málem si s nimi neporadil ani bagřík 🙂

Nakonec se ale dílo podařilo a plotaři mohli nastoupit 🙂

Loučení s hromadami

V červnu konečně dorazily vytoužené bagry a začaly zemní práce. O rok později, než jsem původně chtěla, ale tak to prostě někdy je. Ke konci stavby domu už jsem neměla na organizování zemařiny energii. Pak přišlo stěhování, zařizování domu (stěhovali jsme se do holodomu, kde nebyla ještě ani kuchyňská linka), Vánoce, hory, korona... Prostě pořád spousta jiných urgentních věcí, které mi braly čas a energii. A jak už jsem někde psala, dělat si všechno sám má sice spoustu výhod, ale i své nevýhody. Z nichž největší je, že to prostě za vás nikdo neudělá 😁

Takže když jednou ráno dovezli na pozemek bagřík a nakladač, přišlo mi to jako sen. Neuvěřitelné, že se to opravdu děje. A my se po roce zbavíme našich hromad. Za tu dobu jsme si na ně zvykli. Děti si na nich rok hrály, měly tam pevnosti a pozorovatelny, pozorovali jsme z nich náš první novoroční ohňostroj v novém domě, dělali jsme na nich táboráky... Z jara zarostly a vykvetly, vypadalo to skoro až idylicky.

Děti s likvidací hromad zásadně nesouhlasily, ale my dospělí jsme měli jasno. Z domu nebyl výhled jinam, než právě na čtyřmetrové hromady. Zabíraly místo tam, kde má být dvorek a zeleninová zahrada. Prostě musí pryč.

Tak pá, hromady! Bylo to krásné a bylo toho dost 🙂

Poslední záběry, než přijede bagr

Červen 2020

Neuvěřitelné se pomalu stává skutkem. Po víkendu přijede bagr a naše zahrada a okolí domu se změní k nepoznání.

Za včerejšek a dnešek máme posekáno, shrabáno, připraveno. Během příštích dvou týdnů přijdou pryč naše hromady, srovná se terén kolem domu, později přijdou na řadu chodníky, parkovací stání a plocha pro venkovní skládek a malá terasa u naší ložnice. Bude připravený terén pro velkou terasu u obývacího prostoru.

A pak už mě bude čekat výroba a zakládání záhonů, vysazení části keřů (zbytek až na podzim), přesazení všech sazenic do záhonů... A začnu zahradničit 🙂 Popravdě mě to někdy trochu děsí. Ale mám už jedno ujasněné. Není třeba mít všechno hned. Mám na to celý život. 

Posekáno, shrabáno. Hromad sena je asi osm.

Provizorní zahrádka v bednách a kyblících

A takhle vypadala louka před sekáním. Tráva byla dětem až nad hlavu 🙂

Roste to i v bedničkách

Květen 2020

Konečně se rozběhlo plánování terénních úprav na našem pozemku a je jasné, že dřív než koncem června záhony nebudou. Rozhodla jsem se to ale nevzdat a uvidím, co zvládnu.

První výsevy do beden krásně rostou, sklízíme první ředkvičky a lupeny špenátu. Saláty by potřebovaly vyjednotit nebo rozsadit. Brambory, které jsem nakonec pokusně hodila na dno beden, už mají maličké natě. Nebyly ani předklíčené, dala jsem tam pár brambor ze sáčku z obchodu, které měly maličké klíčky. Nečekám žádnou velkou úrodu, prostě jsem to chtěla zkusit 🙂

Postupně jsem vysela druhou várku salátů, různé letničky na pozdější zasazení do záhonů, hrášek na lusky do bedny, fazole do kelímků... Uvidíme, co vzejde a co se podaří přesadit. Rajčata půjdou do kbelíků, které jsem si objednala, dýně a cukety budou muset jít asi přímo do kompostu. Sazenice jsou velké, nasazují na květy, potřebovaly by už přesadit. 

Všechno letos beru tak, že co bude, to bude. A co nebude, to holt nebude. Nemusí být všechno hned. V tomhle jsem se už poučila a nemám tak velká očekávání. Mám na to celý život 🙂

První sezona na zahradě a stále v provizoriu

Duben 2020

... a já pokračuju v provizoriu. Čím déle jsou hromady šutrů a jílu tam, kde je navršil v létě bagr, tím méně jsou děti ochotné se jich vzdát. Mají tam svůj bunkr, jindy loď, vojenskou pevnost, pozorovací věž... Jejich představa o úžasné zahradě je evidentně úplně jiná, než ta moje. Přemýšlím, co s tím :-) Pracuju (pořád ještě!) na plánu zahrady a začínám chápat, proč si za to zahradní architekti účtují tolik :-) Už to všechno ale začíná získávat obrysy a termín, kdy dojede bagr, se blíží.

V mezičase řešíme, jak dokončit oplocení pozemku, kudy k nám chodí divočáci a srny. Vymyslet řešení, které odolá divokému praseti, není ani jednoduché, ani levné. Objednáváme žaluzie, vymýšlím závěsy do obýváku a regály do technické místnosti, vybaluju další bedny (po stěhování jich zůstalo přes 40)... A vysévám.

Srpen 2019 - vrchol nulté sezony a první sklizeň

Nultá sezona na naší budoucí zahradě vyvrcholila sklizní paprik, rajčat a ostružin. Paprik bylo na několik večeří, rajčat opravdu hodně (i když pořád výrazně míň, než by odpovídalo počtu rostlin). Na kompostě jsem sklidila několik krásných dýní a docela dost cuket. Ostružin bylo tolik, že jsem z nich zavařovala i marmelády (půl na půl s jablky). Na to, že jsme na pozemek jezdili celé jaro a léto jen kvůli kontrolovat stavbu, to bylo super. 

Moje první opravdu vlastní papriky :-)

Na cestách - Bylinková zahrada Lu&Tiree Chmelar Valtice

Nádherné místo, které jsme navštívili s mužem jen sami dva z kraje loňského léta. Zámek Valtice a přilehlé zahrady, park a bylinková zahrada. Bylo neskutečné vedro, ale v zahradách bylo příjemně. A bylinková zahrada byla skvostná.

Červenec 2019 - Klestění zadní části zahrady

Zahrada pomalu začala dostávat budoucí obrysy. Zatím velmi hrubé... :-)

Náš pozemek je taková dlouhá nudle, která končí pod lesem. Je to cosi mezi rumištěm a loukou, v pozadí je les, hranice mezi pozemkem a lesem tvoří neproniknutelné houští. Tedy pro lidi neproniknutelné. Divočáci a srny tudy projdou docela snadno. Od začátku tedy bylo jasné, že není možné nechat zahradu neoplocenou a vzadu musí být plot pevnější než jen obyčejné pletivo.

Moje původní představa, že se pokusíme co možná nějvětší část houští ponechat a plot povedeme skrz něj, vzala za své ve chvíli, když jsem začala klestit místa pro zabetonování sloupků. Ukázalo se, že je to nereálné. Byla to směs bříz, buků, habrů, šípků, ostružiní a špendlíků, jeden kmínek na druhém a všude samý trn. Bylo jasné, že všechno musí pryč a divočina začne až za plotem...

A tak začala další z kapitol do virtuální knihy na téma "blondýna začíná zahradničit". V půjčovně stavebního a zemědělského náčiní se na mě pán koukal trochu nedůvěřivě, když jsem mu sdělovala, že si jedu pro křovinořez. Ano, opravdu pro sebe. Ano, opravdu s ním budu sekat já. Jestli ho nastartuju? Snad jo :) S kanystrem na benzínce jsem si připadala ještě vtipněji. Naštěstí už mám dobře zvládnutou etudu "žena v nesnázích" a příjemný pán ve středním věku mi natankoval tři litry a ještě všechno vysvětlil. To máte tak... mám kouzelné auto, které je vždycky jako zázrakem připravené před domem s plnou nádrží. Dělám spoustu věcí, ale nestarám se o auto. Nikdy jsem sama netankovala. S kanystrem to byla moje premiéra... :-)

Sekání a klestění mi trvalo skoro celý den a z krásné divočiny vznikl pruh nevzhledné paseky. Příroda je ale silná a mocná, neměla jsem  obavy, že bych nejpozději na jaře neměla co na práci, až to začne krásne znovu obrážet. Za plotem, před plotem... A taky že začalo :-D

Posekaná tráva, shrabáno, ale křoví ještě na svém místě

Červen 2019 - Provizorní zahradničení

Naše stavba šla do finále, ne tak práce na pozemku. Pochopila jsem, že při situaci na trhu, kdy firmám zoufale chybí pracovní síla, se dokončení své zakázky dočká dřív ten, kdo víc křičí a vyhrožuje žalobami. A tenhle druh vyjednávání já neumím a nejsem si jistá, jestli umět chci. A tak jsme čekali...

A protože situace v našem panelákovém bytě a na balkoně začala být neúnosná, uprostřed největších červnových pařáků muž rozhodl, že aspoň část sazenic musí pryč. Já jsem pořád čekala, že záhony budou každým dnem, ale začalo být jasné, že pokud nevymyslím nějaké provizorní řešení, skončí všechno v kompostu... A tak jsme z Lidlu donesli několik papírových přepravek, nakoupili plastové pytle a provizorně zasadili aspoň papriky a rajčata. Vytvořila jsem ještě nouzový záhonek pro pár kuchyňských bylin, slunečnice a ačokču, které na balkoně zabíraly nejvíc místa.

V bedničkách je několik odrůd paprik, z nimi slunečnice, ačokča, pár měsíčků, které vyklíčily v kompostu a vzadu v pytlích asi 6 odrůd rajčat.

Meduňka, rozmarýna a šalvěj

Květen 2019 - Dům rostl a já jsem zahradničila na balkoně

Hrubá stavba domu se pomalu blížila k závěru, netrpělivě jsem vyhlížela, kdy se bude hotovo. To samé se bohužel nedalo říct o zahradě. Přes dva měsíce jsme čekali na osazení retenční nádrže na dešťovou vodu a s tím související terénní práce. Takže naše budoucí zahrada pořád nebyla srovnaná a v místě budoucích zeleninové záhonů pořád byly hromady hlušiny a šutrů. A já zatím zahradničila na balkoně :) 

Na jaře 2019 všechno rostlo

Dům rostl, hory šutrů a jílu rostly, semínka rostla... a taky ceny na fakturách rostly a místy krapet rostlo napětí. Hýbali jsme se kupředu a modlili se, aby nám nevyrostly taky žaludeční vředy. Nikdy by mě nenapadlo, jak jednoduchý je život v paneláku, co všechno nemusím řešit, o co se nemusím starat (a vlastně o tom ani nevědět...). Stavba pokračovala a já jsem se smířila s tím, že velkou část zakládání zahrady budu muset odložit až na podzim. Brala jsem to jako příležitost trénovat se v trpělivosti a příležitost všechno si pořádně promyslet a zažít přímo na pozemku.

A v mezičase jsem vysévala další semínka zeleniny a kytek, salát byl v truhlíku na balkoně, s dětmi jsme přepichovali papriky a rajčata... A doufali jsme, že všechno půjde dobře a bude kam je přesadit :-) Když jsem se tak koukala na ty naše hromady kamení, chvilkama jsem si říkala, jestli jsem si neukousla trochu velké sousto...No, ukousla :-)

Děti byly nadšené. Tahle forma zahrady je dokonale naplňovala :-)

A hlavně ty výhledy!

Sezóna Nula

Sezóna Nula na naší zahradě byla rok 2019. Nechala jsem se unést naivní představou, že když od zimy bude na pozemku zavedená voda, můžu na jaře vysadit stromy a založit první záhonky. Utratila jsem spoustu peněz za sáčky se semínky, která jsem pak vysévala do krabiček doma na parapetu a na balkoně. A představovala jsem si, jak za pár týdnů půjdou sazenice do záhonků. Většina nakonec šla, bohužel... do kompostu.

Z kraje jara jsem se oddávala snění nad sáčky semínek, řadila si je k sobě podle toho, kdy a kam budu který vysévat, četla jsem všechno možné o kombinování plodin, aby se navzájem podporovaly a odpuzovaly si škůdce, snažila jsem se proniknout do tajů ovocnářských podnoží... Všechno jsem si zapisovala do notýsku, abych to měla hezky pohromadě (a dobře za to, teď už si samozřejmě nepamatuju skoro nic a musela bych to všechno hledat znovu). Snění, to mi jde skvěle :-) Nedokázala jsem si vůbec představit, jak dlouhá cesta mě bude ještě čekat, než budu mít opravdové záhony... 

Plánování zahrady

Tohle je naše budoucí zahrada. Nádherný pozemek pod lesem v Podbrdí. Trochu svažitý, hodně kamenitý. Roste tu podběl a spousta ostružin. Začíná v místech, kde stál můj muž s foťákem a vede až k tomu křoví vzadu. Je to taková úzká nudle, po obou stranách máme sousedy. Jejich pozemky jsou neudržované a zarůstají špendlíky, šípky a ostružiním. Ale to ostružiní vepředu je celé naše :-) 

Dnes už je pozemek dávno oplocený a stojí na něm dům. Takhle vypadal v době, kdy jsme pracovali na projektu našeho budoucího domu. Byla to dlouhá a strastiplná cesta (trošku jsem o ní psala TADY), ale nakonec jsme se přes mnohé peripetie dopracovali k projektu a dnes už v domě bydlíme víc než půl roku.

Mít zahradu...

... mít svůj malý kousek ráje na Zemi...

Lidé sní o spoustě různých věcí, mají nejrůznější plány a představy o budoucnosti. V mojí bublině jsou většinou spojené krom spokojené rodiny hlavně se zajímavou, inspirativní a dobře placenou prací, s kariérním růstem. Já nikdy moc netoužila po kariéře, potřeba "někam to dotáhnout" mi jaksi úplně chybí. Zato si tajně po večerech sním o řádcích cibule, otrhávání keříků ostružin a skleníku s rajčaty a paprikami. Pít kafe na terase, poslouchat ptáky, koukat nahoru do toho modra... a kochat se, jak mi to pěkně roste. Trhat si kytky do vázy a sušit bylinky na čaj. Koncem léta zavařovat, moštovat a nakládat a pak se chodit koukat na ty poličky plné skleniček. Mrazák plný vlastní bio zeleniny na zimní vaření.

To bych ovšem nesměla bydlet v Praze v paneláku, že ano...